Naposledy...
Vážení rodiče, milé surikatky,
děkuji za krásné chvíle, které jsem s vámi strávila, děkuji za dárky a nádherné dopisy, kterých si velice vážím a uchovám je jako klenoty. Děkuji za píseň na rádiu Blaník, ještě nyní mám mokrou klávesnici od slz...
Takovou chválu si určitě nezasloužím. Pravda je totiž taková, že skvělí jste hlavně vy.
Kdykoli máte u mě dveře otevřené, přijďte s radostmi i starostmi.
Mám vás ráda a nikdy nezapomenu.
Martina Burianová